kategorie článků       kategorie - Jsem dítě hvězd      Svůdný třpyt POZORNOSTI

Svůdný třpyt POZORNOSTI

Pozornost… pozornost je něco, co zaujme naši mysl, naše smysly, co nás nutí přemýšlet a reagovat. A každá reakce je zárodkem energie, kterou posíláme směrem, na který reagujeme. Co tím vším můžeme způsobit, pokud jsou tyto naše reakce nevědomé nebo zištné?

Pohltí nás touha něco mít, vlastnit, být jako druhý, protože je očividně lepší… je to tedy proces odpojení od sebe a napojení na náš cíl, který chceme mít, nebo kterým chceme být…

A když tedy chceme něco mít, věnujeme tomu pozornost… když chceme někým být, věnujeme pozornost té osobě. V obou případech posilujeme svojí energií to, co je venku. A i když svého vysněného cíle dosáhneme, jak dlouho se cítíme dobře, než se ozve naše srdce, že jsme „něco přehlédli“?

Z druhé strany to funguje podobně – toužíme-li po pozornosti, kompenzujeme si něco, co nám chybí uvnitř. Proto nejdřív chceme něco mít (nebo někým být), aby nás bylo vidět a ostatní si nás všimli.

Co z toho plyne?

Vnitřní touha po pozornosti (aby oči druhých směřovaly k nám) je jen dalším nástrojem, kterým nás naše ego může ovládat. A když se na to podíváme blíže, zjistíme, že to není nepřátelský postoj ega - ale když si pozornost nedáváme sami, naše ego nám pomáhá ji najít jinde. Ego nás může ovládnout pouze, pokud je náš postoj nevědomý (nebo zištný), protože jen tehdy nás vede naše mysl, která dovolí egu, aby převzalo vládu nad naším životem. Daný člověk se pak cítí nadřazeně nebo méněcenně. A aby svůj pocit dostatečně ukojil, potřebuje pozornost, která by mu v tom pomohla.

Vím, že tento svět je již přehlcen tím, co ego je nebo není. Každý máme své ego a každému funguje jinak - skrze potěšení, utrpení, hru na oběť nebo velitele… to vše jsou jen skryté hry pro ty, co nejsou bdělí. A já věřím, že cílem je, aby ta bdělost přešla do vědomého bytí.

A abychom si to toto uvědomili, je nezbytné nejen akceptovat své ego (více o egu zde ), ale také ho respektovat a učit se od něj. Nedávat mu prostor pro růst jeho nadřazenosti, ale brát ho jako rovnocenný aspekt své osobnosti, která nám pomáhá být tím, kým jsme a prožívat zároveň svoji jedinečnost.

Ego, zdravé a silné, je ochráncem naší duše. Nemocné ego je ale vládcem našeho života.

Každý z nás má však jiné tempo v poznávání a chápaní, neznamená to ale, že je někdo z nás lepší/horší... Naopak, každá naše odsuzující nebo posměšná myšlenka směrem k druhému nás dává na nižší úroveň, než si myslíme, že jsme.

Proto - ať už je člověk ponořen v hmotném blahobytu, který musí neustále ukazovat; nebo touží po uznání, jak skvělý je učitel, mudrc, guru… to vše je jen touha po pozornosti. Protože, kdo jedná v souladu se svojí duší, nemá potřebu na sebe upozorňovat. Nechává věci plynout a sdílí své poznatky těm, co naslouchají. A pokud někdo neposlouchá, zůstává přesto respektován.

Pamatujme, že chceme-li pozornost, přitahujeme pohledy druhých a jejich energii, ze které pak žijeme, a kterou se pak stáváme! Je to uzavřený kruh toho, co vysíláme ven a co se nám vrací. Není možné se uzavřít před světem a dělat, že nejsem. Ale je dobré umět rozlišit, co dělám pro skutečné blaho své i druhých, a co dělám jen pro svoji zištnost, zviditelnění a touhy po uznání…

Nechť vaše pozornost jde tam, kam směřuje vaše klidné srdce a nikoliv rozbouřená mysl.

S láskou,
Aleera